Jak na procházky PDF Tisk Email

 

Dnes jsou odsouzeni do role mazlíčků a úkoly, ke kterým byli po generace šlechtěni, zanikají. Procházkami jim poskytneme alespoň částečně náhradu za aktivní službu.

 

Jak dlouho, jak často

Dospělý průměrný pes by měl absolvovat denně dvě hodiny procházek; existují samozřejmě extrémy oběma směry, takže malým plemenům je třeba ubrat a pohyblivějším přidat.

Denní dávka pohybu má být rozvržena do tří až čtyř procházek, přičemž ta hlavní by měla být alespoň hodinová. Nemocným psům nebo kojícím a březím fenám se musí četnost a délka procházek upravit na míru.

Záleží na typu a individuálním založení psa, kolik pohybu potřebuje. Srovnáme-li různá plemena zdravých dospělých psů, aktivnější budou malí rtuťovití teriéři, lovecká plemena, ovčáci a dalmatini.

Velká a obří těžká plemena, jako třeba novofundlandští nebo svatobernardští psi, se se zmíněnými dvěma hodinkami ráda spokojí. Je zajímavé, že většina chrtů, kterým bývá připisována abnormální potřeba pohybu, je na tom stejně, pokud se "v limitu" ovšem budou moci důkladně vyběhat.

 

Jak důkladně

Štěňata nesmějí být přetěžována. Na procházky se s nimi musí chodit sice častěji, ale stačí jen na pěti- až desetiminutové. Vyrazit s tříměsíčním štěnětem kteréhokoli plemena na hodinovou procházku znamená i možné trvalé zdravotní poškození. Pokud už jdeme se štěnětem na delší procházku, musíme ho po deseti minutách vzít do náruče, do tašky nebo do speciálního kočárku.

Přetížený dospělý pes rychle a těžce oddechuje, lehá si nebo se loudá.

 

Jak se zabavit

Domluvíme se se známými a vyrazíme na procházku společně. Možná vymyslíme novou zábavu pro našeho psa (nebo psy). Vyrazíme pro jednou na kole, máme-li ovšem plemeno, které zvládne běžet vedle nás. Můžeme běžet indiánským způsobem – chvíli běžíme, chvíli jdeme.

S sebou vezmeme létající talíř, který je skladný a lehký, dohodíme jím dál a pes z něho nebude mít na rozdíl od klacíků v tlamě třísky. Nezapomeneme na sáčky na výkaly.

 

Jak na dobré vychování

Dobré způsoby na procházce musí mít pes i jeho pán. Blíží-li se někdo, koho pes "nemusí" – například cyklista nebo běžec -, psa přivoláme až do doby, kdy nehrozí, že by ho pes pronásledoval. Pokud nás někdo požádá, abychom si psa připnuli na vodítko, uděláme to; nikdy nevíme, jestli nemá dotyčný špatnou zkušenost nebo není-li snad nemocný.

A k dobrým způsobům patří i úklid exkrementů po našem psovi.

 

Na volno, nebo na vodítku?

Se štěnětem nebo s neznámým psem (z útulku nebo kterého máme "na hlídání") vyrážíme zásadně na vodítku. Až když si někde na ohrazeném prostoru potvrdíme, že pes na zavolání přijde, případně že na povel "Fuj" pustí zdechlinu nebo jinou kořist, nebo že se nevrhne do lesa štvát zvěř, zjistíme si, ještě, jaké vyhlášky platí v příslušném místě pro volný pohyb psů. Hlídání by se nám mohlo překročením nějakého zákazu pěkně prodražit.

S ovladatelným psem si můžeme dovolit vyrazit i do rozlehlejšího prostoru, pokud bude vedle klasických hlasových povelů cvičen i na povely gesty nebo píšťalkou.

 

Nebezpečí

Psovi, který na procházce podlehne loveckému nebo sexuálnímu pudu, hrozí řada nebezpečí: v lese a v polích může být zastřelen jako škodná a může ho napadnout divoká zvěř - v Česku kanci, na slovensko-moravském pomezí vlci a na Slovensku třebas medvěd. Může ho srazit auto, může spadnout do strže, ve vodě strhnout vír, propadnout se pod ním led...

Na procházkách může psa ohrozit také přílišné vedro nebo naopak mráz.

 

Kdo (ne)má rád procházky

Kromě starých a nemocných psů, fen, které mají opustit kvůli venčení svůj vrh, obézních zvířat, lenivých psů (a zvláště fen) a psů nemilujících déšť "nemusejí" procházky také pejskové, kteří od procházky neočekávají žádnou zábavu a žádný vzruch. Je v našich silách to změnit!

  

Zdroj: www.planetazvirat.cz

 
, Created by JP Computer, powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting