Naděje umírá poslední... Tisk Email

 

Byl podvečer, končil další týden roku 2011, končil měsíc únor. V útulku se pomalu připravovalo večerní krmení pro nedočkavé pejsky, kočičky, ale i další zvířecí osazenstvo – koreláčka Pepu, potkaní holku Růženku a fretku Frídu. Stejný den v útulku jako všechny ostatní… V tom zazněl dunivý hlas kavkazáka Drobka, který poctivě ohlásil příjezd auta k brance útulku. Bohužel se jednalo o nám tolik známé auto hlídky městské policie, která nám přivezla další odchycenou fenečku křížence, střední velikosti, krátké srsti, hubenou, vystrašenou… A právě tady začíná příběh psí holčičky, který už několik dní sleduje mnoho lidí a všichni fenečce moc fandí. 

 

Několik dní před přijetím fenky do útulku dorazila e-mailovou poštou zpráva, že se v okolí města ztratila fena křížence a pokud by se do útulku dostala, tak její jméno je Ryta. Byl to zvláštní mail, ale protože se několik následujících dní nic nedělo, upadl v zapomnění. Když jsme však fenečku uviděly, zkusily jsme na ni promluvit tímto jménem a bylo hned jasné, že je to ona. Dávala nám najevo, jak ráda je, že ji „známe“, že ji oslovujeme tak, jak je zvyklá. Přesto se jí velmi stýskalo a byla velice smutná.  

 

Uběhlo několik dní a Ryta si pomalu začala přivykat útuleckému životu. Stále však trávila nejvíce času na střeše své boudy, odkud vyhlížela a bedlivě hlídala cestu vedoucí k útulku. Trpělivě čekala na příchod svého páníčka. 

 

Čas utíkal, na fenečku se nikdo neptal, na e-mail nikdo nereagoval a nám začalo být jasné, že je to další pejsek, který nám tu zůstane. Dávaly jsme jí hračky, nechávaly ji pravidelně proběhnout, aby nebyla stále zavřená v kotci. Postupně začala více jíst, spravila se a začaly ji zajímat i ony hračky. Ukázala nám, že je velmi hodná, poslušná a ráda se zapojí do „blbůstek“, které na ni člověk vymyslí. Předvede na střeše boudy tanec ala Lambáda a těší se přítomnosti člověka. Byly jsme moc rády, protože každý pejsek nese příchod do útulku jinak. Přešel další týden. 

 

 

Možná to byly změny počasí, teplotní rozdíly v noci a ve dne, nové prostředí, stres, stesk, ztráta člověka a domova, ve kterém doposud žila, možná kombinace všeho přispěla k tomu, že Rytuška nakonec onemocněla. Na nic jsme nečekaly a hned ji vzaly na vyšetření do veterinární ambulance. Bohužel tentýž den se stejné příznaky objevily u dalších 3 pejsků, do útulku nově příchozích. Deno-denně jsme pejsky vozily k veterináři, a to jak dopoledne, tak odpoledne. Je pravdou, že pejsci z útulku byli vzornými pacienty. Všichni se naštěstí postupně vyléčili. Až na Rytušku. Stále hůře a hůře zvládala svou nemoc a její stav začal být velice vážný. Veterináři se snažili, jak mohli, my též, ale fenečce se uzdravit nechtělo a byla na tom stále hůře. 

 

Situace začínala vypadat beznadějně. Byly jsme nešťastné, protože se blížil konec. Je to nepopsatelný stav zoufalství, když člověk vidí umírat mladého, zdravého pejska, kterého skolila běžná nemoc, ale stesk ze ztráty páníčka jej uvede to úplně jiného stavu. Mnohý pejsek je na svém páníčkovi velice závislý a jakoukoli pomoc rezignovaně odmítá. I Ryta si umanula, že se neuzdraví. Probdělé noci a brzké ranní příchody do útulku byly opět hodně těžké. Otevřete dveře k nemocným a čekáte, že uvidíte to nejhorší. Přesto doufáte, věříte… 

 

 

Jednoho rána však Rytuška překvapila. Po příchodu na „marodku“ zvedla hlavu a začala bouchat ocáskem do pelíšku. Bylo jí lépe! Těžko zde zachytím radost, kterou prožíváte, když v nejhorším svitne naděje! Naděje, že to zvládne!   

 

Absolvovaly jsme dopolední návštěvu u veterináře a věděly, že ještě není vyhráno. Fenečka stále zvracela. Začala se ale zajímat o svět kolem sebe. V ordinaci, kam dojíždíme, se o Rytušku začali soucitně zajímat i páníčci, kteří tam byli se svými pejsky. Když byla Rytuška na infuzi, pohladilo ji malé děvčátko a pošeptalo, že je moc hezká, že se spolu budou kamarádit, tak ať se brzy uzdraví. Od tak malé dívenky slova moc potěšila a celému osazenstvu čekárny zjihl pohled.   

 

Překlenul se další víkend a my dnes opět podstoupily vyšetření v ambulanci. Dnes s úspěchem, poprvé bez infuze. Pomalu začínáme přijímat speciální potravu…

Jsme moc rádi, že Rytuška svůj boj nevzdala. Že dostala chuť žít, přestože se svého páníčka a domova nedočkala. Nikdo z nás nelituje svého času ani nervů (nápor na psychiku to byl opět velký), ale radost z vyléčené, hodné fenečky je nepopsatelně větší.  

 

Ještě to nějaký den potrvá, ale s chutí žít, která se u Ryty konečně objevila,  věříme, že se ji podaří zdárně vyléčit. Zaslouží si žít nejen ona, ale i další a další pejsci v útulcích, kteří opakovaně doplácí na lidskou nezodpovědnost… 

 

„Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit, že ten, kdo je krutý ke zvířatům, nemůže být dobrý!“.  (Jean Paul )

 

Autor: Miroslava Feherváryová, ošetřovatelka


Poznámka správce webu

Rytušky léčba nadále probíhá. Kvůli každodenním infuzím, lékům a péči veterináře se již náklady vyšplhaly na poměrně vysokou částku. Pokud byste chtěli přispět na její doléčení kvalitními medikamenty, směřujte prosím svou pomoc na náš transparentní účet u Fio banky (č. 2700097404/2010) a do předmětu uveďte "RYTA". Za jakoukoli pomoc děkujeme!

 
, Created by JP Computer, powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting